Genderová politika a rovnost. Jak si vedeme?

Snahy o vyrovnání rozdílů mezi muži a ženami postupují, ale velmi pomalu. Pokud se zaměříme n a oblasti jako zaměstnání, platy nebo penze, najdeme rozdíly a ne malé. Zároveň v rámci EU jsou tyto rozdíly mezi členskými státy znatelné. K porovnání můžeme použít příklad Česka jakožto země, která se mezi členskými státy dlouhodobě umisťuje velmi nízko. Data Evropského statistického úřadu k letošnímu březnu vyplývá, že ženy v Česku vydělávají v průměru stále výrazně méně než muži. Hovoříme o propastném rozdílu v hodinovém hrubém výdělku, který činí 20, 1 %. Zatímco na druhé straně je Rumunsko, kde rozdíl v platech jsou pouhá 3%, a Rumunsko je v čele mezi členskými zeměmi. Je ovšem nutné zmínit, že Evropská unie jako celek si také nevede nejlépe. O tom jak pomalu společností a státy postupují změny v oblasti genderu, svědčí i fakt, že za posledních 5 let došlo pouze k 1% snížení rozdílu v platech mezi muži a ženami (z 16% na 15%). Což podle EIGE (Evropský institut pro rovnost žen a mužů) povede k dosažení rovnosti až za 60 let.

equality gender

 

Zlepšení situace si slibuje nová aktualizovaná genderová strategie, která se vytyčila konkrétní cíle, aby došlo ke zrovnoprávnění žen. Tato strategie je vytvořena na pět let a obsahuje jak legislativní, tak nelegislativní kroky. Tato strategie slibuje představit závazná opatření, která budou zahrnovat transparentnost mezd, kvóty pro vedoucí pozice, implementace směrnice o vyvážení pracovního a rodinného života, řešení nevhodného obsahu na internetu namířený na ženy a v neposlední řadě vytvoření Rady ministrů pro ženská práva.

 

Česká republika se zavázala prosazovat rovnost žen a mužů v Evropské sociální chartě, což je nejvýznamnější mezinárodní smlouva Rady Evropy pro oblast sociálních věcí. Česká republika jí ratifikovala svým podpisem v roce 1999.  Další závazky ohledně genderové politiky pro Českou republiku vyplývají ze Strategie Rady Evropy pro genderovou rovnost a z dalších doporučení Rady Evropy v oblasti genderové rovnosti.

Aktuální situace, ve které se Česká republika v rámci genderové politiky nachází, není příliš lichotivá. V mezinárodním srovnání zaznamenáváme klesající tendence. Na tyto tendence upozorňuje Index rovnosti žen a mužů vytvořen Evropským institutem pro rovnost žen a mužů. Zde můžeme vidět, jak Česká republika v porovnání s dalšími členskými státy zaostává. Průměrná hodnota v rámci EU je 67, 9 bodů (vychází se z několika faktorů). Hodnota, které dosahuje Česká republika je 56, 2, což jak vidíme je pod průměrem a řadí se tak na 23. místo mezi členskými státy.

hand shake

O změnu se pokouší Rada vlády, která tu existuje již 20 let a každoročně vydává nový plán pro dosahování cílů v oblasti genderové politiky a rovnosti. Poslední přijatý akční plán pro období 2019-2020 mimo jiné obsahuje i politiky, které by měly mít za následek vyrovnanější zastoupení žen a mužů v rozhodovacích pozicích jak v soukromé, tak veřejné sféře.

Na vládní úrovni se o systémovou změnu v genderové rovnosti pokouší Rada vlády pro rovnost žen a mužů, která existuje už dvacet let. Rada každoročně vydává akční plán pro dosahování cílů v oblasti rovnosti. Poslední akční plán pro období 2019–2020 mimo jiné obsahuje i „přijetí a uplatňování pozitivních opatření pro vyrovnanější zastoupení žen a mužů v rozhodovacích pozicích ve veřejné i soukromé sféře. Část našich politických představitelů a představitelek si tedy uvědomuje naše dlouhodobé podhodnocení v otázkách rovnosti pod celoevropským průměrem.

Paradoxní zůstává, že ženy jsou u nás stejně vzdělané jako muži a v posledních letech tvoří větší část absolventů vysokých škol. Mají tudíž stejné předpoklady pro rozhodovací pozice. Bohužel podle něj v rámci společnosti stále panují stereotypy, které říkají, že ženy do vysokých a rozhodovacích pozic nepatří. Zásadní je také narození dítěte, i když ženy tvoří, až 60% absolventek vysokých škol s narozením dítěte musí z pracovního trhu odejít a díky nedostatku flexibilních pracovních úvazků, jeslí, školek a dětských skupin čelí nízké zaměstnanosti. V tomto případě by měl zafungovat stát jakožto největší zaměstnavatel v soukromém sektoru. A zejména v této době, kdy se začínají projevovat dopady koronavirové pandemie a ukazuje se, že právě ženy jsou ty, které zůstávaly doma a staraly se o rodinu, tudíž se mnohdy sami dostaly do finanční tísně.

Comments are closed.